máme co jsme chtěly 1.

Tenhle článek je výstižný. Může se opravdu někomu zdát, že snad není psaný vážně, ale je.. Taky mám doma dvě zlatíčka a jak je Bůh nademnou tak je miluju. Ale prožívám svůj život tak jak je popsáno v tomhle článku. Někdy jsou dny lepší, někdy horší. Když na toto téma mluvím se svou mámou tak se mi zdá, že když jsme byli malí tak ona zvládala všechno úplně lehce a to taky hlavně proto, že jsme byli vychovaní a seděli jsme tam kam nás posadili a hráli si s hračkami které jsme dostali na hraní. Nezajímali nás šuplíky, odložené věci na stole, špína... byli jsme vychovaní. Abych řekla pravdu, nedokážu si to představit. Byli jsme tak dokonalé děti, že jsme všechno pochopili nebo rodiče tak úžasní, že to s námi tak uměli? Myslím, že moje maminka trpí ztrátou paměti. Ani se ji nedivím, je to už víc než 30 let co prožívala to co já teď. Pokračování: máme co jsme chtěly 2.