To je Vaše ostuda

3. 01. 2012 14:12:00
Byla jsem v samoobsluze. Nemusela jsem spěchat. Neměla jsem sebou děti. Výjimečný stav. Nákup v klidu.

Do vozíku jsem nakupila potraviny dle seznamu a díky času a dobrému rozmaru, které jsem měla, se ve vozíku objevila spousta věcí i mimo seznam.

Při čekání ve frontě na kasu jsem při pohledu na plný vozík zapochybovala, zda to všechno budu schopná pobrat, unést a donést domů.

Když jsem vykládala zboží na pás, drkla do mě žena stojící ve frontě za mnou a odkládajíc zboží na nepohyblivou část pásu povídá: „S dovolením! Já si to sem položím. Mně už to padá.“ To byla pravda. Všechno jí spadlo minimálně dvakrát. Když jsem to viděla, tak jsem si v duchu říkala: To znám. Nevezmu si košík, dyť jdu jen pro jednu věc a pak to nemůžu pobrat.

„Jasný!“ odsouhlasila jsem jí to s pochopením a vykládala dál svůj obrovský nákup.

Při markování jsem si chtěla připravit peněženku. Jenže! A jé! V bundě není. V batohu? 1.kapsa – nic. 2.kapsa – nic. 3.kapsa – nic. 4. – nic. Jéžiš, kolik to má kapes?

„STOP, prosím Vás! Zadržela jsem pokladní, abychom v případě nenalezení šrajtofle nestornovávaly „tisíc“ položek, ale jen „pětset“.

„Vy nemáte peněženku?“ zeptala se mile pokladní. Asi na to je zvyklá. Zakroutila jsem hlavou a zuřivě hledala dál.

„Ježišmarjá, paní nemá peníze!“ ozvalo se za mnou.

Nadskočila jsem. Panebože, to mluví do amplionu? Polévalo mne horko. Nenávidím tyhle situace. Prohledávám se dál a u toho vytáčím manželovo telefonní číslo, abych se zeptala, zda jsem tu peněženku skutečně nechala doma. Nedovolala jsem se! Klasika. Když to jó potřebuju, má obsazeno. Když jsem mu volala z porodnice, že jako už jdu na sál, protože mi přišlo, že jako táta by to měl vědět, tak jsem ho vytáčela půl hodiny. A to mě vytočilo. Ten tlak mi tehdá vylít možná z toho. (Omlouvá ho, že to bylo o 3 týdny dřív, než se plánovalo, takže nebyl zcela ve střehu :))

Telefon jsem típla a pátrala dál po portmonce. Heuréka! „Mám jí!“ Juchů! Ulevilo se mi.

A teď Vám nabídnu tři varianty pokračování:

a) „Ulevilo se vám?“ otočila jsem se jízlivě na ženštinu za sebou, jež tak ochotně, hlasitě a rychle informovala celou samoobsluhu o mé šlamastice. Čekala jsem něco ve smyslu: „Jéžiš to se stane. Hlavně, že jste ji našla.“ A uslyšela jsem nepříjemné: „Co mně? To je VAŠE ostuda!“ Setřela mě. Nezmohla jsem se na slovo. Bylo mi trapně a zároveň jsem měla vztek. Omluvila jsem se pokladní za zdržení. Za sprostého brblání (mého) jsem naložila nákup do tašek a vyrazila šourem domů.

b) „Já mám peníze, tak se uklidněte a neřvěte tu!“ zaútočila jsem na informátorku. „Uklidnit by ses měla spíš ty. Ty tu zmatkuješ, dylino!“ „Tak a dost! Každý dělá chyby. Vy jste si třeba nevzala košík a pak jste to nepobrala. Řekla jsem Vám kvůli tomu něco? Ne. Chápala jsem to.“ Popadla jsem tašky. Otočila se na podpatku a pelášila pryč, aby mi ještě nedala po papuly.

c) „To jsem ale popleta. Omlouvám se, že tady zmatkuji!“ Zaplatila jsem. V klidu si uložila nákup do tašek a bez emocí odešla obložená taškami k domovu. Cestou jsem na událost zapomněla, protože se přeci vůbec nic nestalo.

Nápověda: Kéž bych byl flegmouš a bez stresů provedla variantu C.

Takovéto situace se stávají. Já osobně jsem podobnou story prožila loni několikrát. Odmítnutá karta. Zastrčená peněženka k nenalezení. Prostě se to stává. Nedělám to naschvál. Kdyby se to stalo někomu přede mnou, pochopím to. Většina lidí to pochopí. Bez keců. Budou tolerantní. A budou-li spěchat, tak si přejdou k jiné pokladně. Ale pak se najde pár „pičusů“, kteří Vám to dají sežrat a někdy Vám otráví celý den. Nedejme se!

Přeji Vám a zcela sobecky i sobě, abychom v tomto roce potkali jen minimum „pičusů“!

Autor: Olga Starostová | úterý 3.1.2012 14:12 | karma článku: 22.48 | přečteno: 1968x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Jaroslava Urbanová

Socka

Tak jsem si zase koupila jízdenku, tedy přesněji kupón, který mě opravňuje používat mastnou tyč, socku, MHD, městskou, jak je libo.

14.12.2018 v 16:50 | Karma článku: 9.44 | Přečteno: 426 | Diskuse

Martina Studzinská

Na útěku

Uháníme. nestíháme. Co nebo kdo nás honí? Kdo je ten nemilosrdný šéf, který nás neustále úkoluje a nemá s námi špetku slitování? Odpověď je překvapivá: Jsme to my sami. Nikdo jiný by k nám tak krutý být nedokázal.

14.12.2018 v 16:00 | Karma článku: 7.00 | Přečteno: 199 | Diskuse

Zdeněk Kloboučník

Opět tu máme něco jako zvací dopis

Někteří zdejší politici, co se nedokáží s naší politickou realitou popasovat, udělali přesně to, co udělal Vasil Bilak a jeho kámoši před padesáti lety.

14.12.2018 v 15:29 | Karma článku: 38.87 | Přečteno: 1849 | Diskuse

Vilém Ravek

I masový zákazník chce od cestovních agentur adrenalinovové zážitky.

Adrenalinová dovolená doposud byla jen pro zdravé a bohaté. Jenže i lidé s umělým kyčelním kloubem mají právo se na dovolené přiměřeně bát. Adrenalin pro seniory 55+ s kardiostimulátorem by měl být dnes již samozřejmostí.

14.12.2018 v 15:12 | Karma článku: 7.42 | Přečteno: 159 | Diskuse

Štěpán Ciprýn

Odpuštění penále aneb porušení povinnosti řádného hospodáře

Obec si nechala vystavět areál, ale stavba se zpozdila. Ve smlouvě je samozřejmě uvedeno smluvní penále pro případ zpoždění. Co když se ale obec rozhodne toto penále odpustit? Je to vůbec možné? Čtěte dál, situaci Vám objasním.

14.12.2018 v 13:26 | Karma článku: 5.64 | Přečteno: 362 | Diskuse
Počet článků 21 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2176
Olga Starostová rozená Chvátalová * 15.3.1978 Bělehrad Vystudovala Anglo-Německou obchodní akademii. Po té pracovala 12 let v rodinném podniku.Nyní na mateřské (Toník 3, Jana 21 měsíců). Mezi záliby patří film,divadlo četba hl.detektivky - obdivovatelka Agathy Christie, pěší turistika, v poslední době zumba.

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

více

Najdete na iDNES.cz