Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Mateřská dovolená je překlep

Mohla bych denně manželovi večer vyjmenovávat, co všechno jsem udělala a není to vidět, kolik decibelů křiku jsem vyslechla, kolikrát jsem pofoukala, potulila, pochválila, co jsem zařídila atp. Ani jeden z nás by to nechtěl. Já na to nemám sílu a on by to nepochopil. To si musí člověk zažít, aby pochopil, co je mateřská dovolená.

Začal květen. Měsíc lásky. Všude všechno kvete. Sluníčko svítí. Nádhera. Balzám na duši. Jak na čí. Všechno je veselejší. Snadnější. Například nemusím děti navlékat do 15 vrstev oblečení, které se musí překrývat tak, aby nevznikl otvor a nevnikl mráz. Už se nemusím nervit s oblékáním rukavic na titěrné a absolutně nespolupracující dětské prstíky. A jsem klidnější? Ne!!! Jaktože se po ulicích nepohybuji s přešťastným úsměvem na tváři, ale běhám s kočárem a svolávám své děti hlasitými pokřiky, na které reaguje kdekdo krom mých dětí. Někdy mne napadá, zda nejsou hluché a já  blbka, která si toho nevšimla. Vyrážíme do ulic. Veliká zkouška nervů. Toník na odrážedle a Jáňa na plastové motorce. Každý jiným tempem. Někdy i jiným směrem. A já trnu. Minule se ke mne připojila nějaká paní a trnuly jsme v tandemu. Což nijak nepomohlo. Většinou nevydržím a motorku zabavím, batole upevním do kočáru, následuje řev, který se stupňuje a vybrnkává nějakou melodii na mé našponované nervy. A k tomu se s nadšením pravidelně připojí druhý zdatný „nervobrnkač“. Za vřískotu přicházíme na hřiště, kde je chvilku klid, než si děti všimnou houpačky, na kterou chtějí oba najednou plus několik dalších děti. Ta houpačka je tam za trest. Když překleneme tuto krizi a děti se zaberou třeba do hry na písku, je to taková Chvilka klidu za odměnu, která je zapalceny další scénou při odchodu. Za vřískotu odcházíme z hřiště. Doma jekot, že chtějí „ham“ a to okamžitě. Jinak do minuty zemřou hlady. A takhle nějak je naplněn celý den.

Děti jsou strašně hlučná havěť, která nemá žádný vypínač.

„Jsou v tom nejkrásnější věku. Jsou nejroztomilejší. Na to budeš ráda vzpomínat.“ Slýchávám od jejich babičky. Tak ale kde je to štěstí a pocit euforie? Pokaždé, když si jen pomyslím, že ta mateřská není tak špatná, tak dostanu nějakou „ťafku“ ve formě obrovského hysterického záchvatu a řevu. A těchto ťafek dostávám denně velikou dávku. A místo toho, abych se díky tomu množství stávala vůči dětskému řevu imunní, tak naopak se u mne začala projevovat jakási alergická reakce.  Já se ježím. Jakmile zaslechnu dětský pláč (zřejmě jsem v pokročilém stádiu, protože reaguji na křik i cizích dětí) sevře se mi žaludek a naskočí mi husí kůži. Očekávám brzy i tik v oku. Pokud mé děti nedosáhnou svým řevem svého, přistoupí k variantě Koule na noze. Tzn. že mě obklíčí a je jim jedno, že právě přenáším třeba hrnec s vařící vodou a tím, že mě nečekaně bafnou za nohu a já se nejen leknu ale i zavrávorám, se z toho stává životu nebezpečná situace. Každopádně docílí svého – mají mou pozornost!

Následují mě všude. Když se před nimi uklidím např. na toaletu, jsou tam za pár sekund za mnou a pak se všichni 3 mačkáme na mini panelákovém hajzlíku. Jáňa to „vopepří“ ještě vymotáním poloviny role WC papíru. Tonda mě kamarádsky plácne WC štětkou. Skutečně pohoda! Proč se tam nezamykám? Protože jsme schovali klíče. A to po té, co Toník klíč uzmul a poté uzamkl nic netušícího trůnícího tatínka. Byli tehdy sami doma. Tak tatínkovi nezbývalo nic jiného než vyrazit dveře. A to se vyplatí!

Někdy na ty prcky koukám, jak se ke mně blíží a mám pocit, že jsem se ocitla v hororu a blíží se ke mne zombie. Jáňa  zombii dost věrně připomíná i tou svou klátivou batolecí chůzí. „Těm neuteču!“ říkám si.

„A ty máš jako nějaké nervy?“ ptá se mne manžel, když si stěžuji, že už nemůžu a že potřebuji na chvíli být sama bez dětí. I bez něho. Jen já. Ono to pro něj asi fakt musí být nepochopitelné. Na co si stěžuju? Od čeho si potřebuju odpočinout? Chodím spát dřív než on. Asi o 10 minut. :) Když odchází do práce, ještě spím. Když se vrací z práce, je tu bordel  jak v tanku. To si vysvětluje tak, že neuklízím, protože celý den trajdám s dětmi po hřištích, baby hernách, po kamarádkách. Po obědě, když jdou děti spát, tak mám přece čas a klid. Dyť jsem na dovolené. Prostě ten nápor na nervy není vidět. To, že mě v noci probudí každé Janino kňournutí, není vidět. To, že mě obnoc volá Toník, protože se mu něco zdálo a já pak nemohu hodinu usnout, není vidět. Hrozné je, že skutečně není vidět, že se u nás uklízí. Po nakrmení dravé zvěře je kuchyň zralá na rekonstrukci. Když usnou, snažím se to dát trochu do pucu a ono to po jejich vzbuzení zas není poznat. Marná práce, která se musí dělat. 100x nic umořilo osla. 100x neviditelno umořilo mámu. Mohla bych denně manželovi večer vyjmenovávat, co všechno jsem udělala a není to vidět, kolik decibelů křiku jsem vyslechla, kolikrát jsem pofoukala, potulila, pochválila, co jsem zařídila atp. Ani jeden z nás by to nechtěl. Já na to nemám sílu a on by to nepochopil. To si musí člověk zažít, aby pochopil, co je mateřská dovolená.

Kolikrát jsme se s kolegyněmi Matkami smály tomu termínu Mateřská dovolená. Nemá to nic společného s dovolenou pracovní. Podle mne je to překlep, který desetiletí nikdo neopravil.  Mělo to být Mateřská dovolení. A bylo tím myšleno, co všechno máma svým miláčkům dovolí, aby měla chvilku klidu, který zaplatí tím, že výsledek toho dovoleného uklidí, opraví, prostě zlikviduje. Určitě to měla být MATEŘSKÁ DOVOLENÍ.  Když to dávali do tabulek, tak to chybně přečetli a tak máme MATEŘSKOU DOVOLENOU. Soudný člověk by to tak nenazval. To musí být omyl.

A navíc tím mystifikují budoucí prvorodičky a partnery rodiček, že se jedná o jakési prázdniny. Prázdné období to rozhodně není. I Když na konci některých dnů se prázdně cítím. Na konci některých dnů nevím ani, zda děti miluji nebo nenávidím. Nevím, zda má výchova je správná. Nevím, zda jsem příliš přísná nebo naopak měkká. Nevím, jestli to s péčí přeháním anebo jsem lajdák. Na konci některých dnů nevím prostě vůbec nic. A najednou mi tečou slzy, protože už prostě nemůžu. Pak příjde Toník a překvapeně na mě kouká „Ty blečíš? Jo?“ Ručičkou rozmázne slzy a povídá „Neplakej!“ Vyleze mi na klín. Obejme mě a řekne: „Neboj!“ A v tu chvíli vím vše, co potřebuju. Mám štěstí, že mám dvě zdravé krásné děti a že je miluju. A že jsem úplně blbá, že jsem o tom vůbec pochybovala.

Být mámou je strašně těžké, nevděčné, vysilující, časově neomezené, hormony přesycené, ústupky prošpikované poslání, které je honorované pocitem štěstí, jež dostáváme po troškách, abychom se z toho nezvencly. Kdo nezkusí, nepochopí.

Autor: Olga Starostová | středa 11.5.2011 8:37 | karma článku: 33,07 | přečteno: 3514x
  • Další články autora

Olga Starostová

Z bloku do blogu

„Jak píšete?“ ptal se nás náš lektor – mlaďounký spisovatel, scénárista, bloger, učitel a cestovatel René na Velkém kurzu tvůrčího psaní, který jsem absolvovala. Nabízela se odpověď „Skvěle a jsem tu v podstatě omylem.“ :) Ale otázka byla míněna, zda máme vypozorováno, kdy a jak se nám nejlépe píše. V jakou denní nebo naopak noční dobu. V jaké poloze. On to nazýval nějak jako čelový či bradový typ. To znamená, zda se při psaní držíme či opíráme o čelo nebo bradu. A tak podobně....

16.4.2012 v 7:59 | Karma: 8,62 | Přečteno: 505x | Diskuse| Ostatní

Olga Starostová

To je Vaše ostuda

Byla jsem v samoobsluze. Nemusela jsem spěchat. Neměla jsem sebou děti. Výjimečný stav. Nákup v klidu.

3.1.2012 v 14:12 | Karma: 22,65 | Přečteno: 1972x | Diskuse| Ostatní

Olga Starostová

Známý (Nadpis opraven)

Miluji divadlo! Mno, to je možná silné slovo. Mám ráda divadlo. A jsem pravidelnou návštěvnicí. Ano, je to tak. I v tomto pro mne fyzicky i psychicky náročném období – mateřské dovolené - si najdu čas a pravidelně navštěvuji nějaký ten tyjátr. Za poslední 3 roky jsem byla 3x. To znamená, že pravidelně jednou ročně navštěvuji divadlo.

21.11.2011 v 9:50 | Karma: 10,43 | Přečteno: 1039x | Diskuse| Ostatní

Olga Starostová

Zumba-víkend a neb můj výjezd bez dětí a manžela

Už dlouho jsem se chtěla vydat na nějaký víkend se cvičením. A hele „Na Čarodějnice pořádáme náš první Zumba-víkend“ hlásily mé zumba cvičitelky Jana a Kristýna – kouzelnice, které dokázaly nemožné – já jsem si prvně v životě oblíbila sport. Anebo tanec? Prostě ZUMBU.

20.10.2011 v 7:55 | Karma: 14,40 | Přečteno: 1036x | Diskuse| Ostatní

Olga Starostová

S lehkostí šelmy

Tuhle jsem si vzpomněla na historku mé kolegyně, kterou jsem, přiznávám, teprve teď asi po 4 letech pochopila. Cože? Že jsem dost natvrdlá? No je pravda, že v práci jsem měla přezdívku Mimoň, která nevznikla jen tak zbůhdarma. Ale v tomto případě nejde o selhání mých mozkových závitů. Jde o to, že jsem máma a už se na tu situaci dokážu dívat z pohledu mé kolegyně v roli matky. Ačkoliv má kolegyně je pouze o 5 let starší než já, tak naše děti mají od sebe 18 let rozdíl. Zvláštní počty, že? No holt ona začala s mateřstvím brzy a já se s tím dlouho flákala. No takže, když mi vyprávěla tenhle příběh, tak já ještě nebyla ani těhotná a její počínání mi přišlo přehnané a spíše jsem se dokázala vžít do role jejího 17letého syna.

5.9.2011 v 15:25 | Karma: 15,54 | Přečteno: 1267x | Diskuse| Ostatní

Olga Starostová

Opakování - matky blbosti

Říká se Opakování matka moudrosti. Ale nejedná-li se o učivo, dá se říci, že MOC OPAKOVÁNÍ = RUTINA = NENÍ NUTNÁ 100% SOUSTŘEDĚNOST = CHYBY = DĚLAJÍ SE BLBOSTI

30.7.2011 v 15:25 | Karma: 16,33 | Přečteno: 1392x | Diskuse| Ostatní

Olga Starostová

Můj manžel, když může, pomůže

....A zároveň jsem ho požádala o instruktáž, jak se s tou vzácnou šíleně technickou doposavad u nás ryze mužskou pomůckou zachází.....

24.6.2011 v 15:11 | Karma: 35,63 | Přečteno: 6489x | Diskuse| Ostatní

Olga Starostová

Nemyslíš - zaplatíš

Jak jsem se již někdy zmínila, můj manžel je vášnivý cyklista. I v tomto případě naše dvojice potvrzuje pravidlo, že protiklady se přitahují. Ano, já nejsem vášnivá cyklistka. Já jsem vášnivá necyklistka. To kupodivu mému muži nevadí a má tendenci mě soustavně do své záliby v bicykl zapojovat. Nevím, jak to dělá, zda jsou v tom nějaká kouzla, ale dokáže můj ABSOLUTNĚ NEZVRATNÝ NÁZOR, od kterého v životě neustoupím, zvrátit. A takhle je to vlastně s námi od momentu, kdy se ON rozhodl, že JÁ budu jeho holka. Asi to bude tím, že ho mám ráda, tak čas od času na jeho cyklonátlak přistoupím.

26.5.2011 v 8:04 | Karma: 18,51 | Přečteno: 1961x | Diskuse| Ostatní

Olga Starostová

Podívejte se na své ruce

Někde jsem četla nebo slyšela, že podle rukou se dá hodně o člověku dozvědět. Říkáte si: „No, to si Starostová objevila Ameriku! Věštění z dlaní je na světě tisíce let.“ To máte pravdu. Já mám ale na mysli prsty na ruce. Ano, každý zdravý člověk má na ruce 5 prstů, kterým se říká palec, ukazovák, prostředník, prsteník a malík. V tomto pořadí i jsou poskládány na ruce. Kdo to má jinak. Není zdráv.

27.4.2011 v 14:40 | Karma: 11,27 | Přečteno: 1768x | Diskuse| Ostatní

Olga Starostová

Svět je plný bláznů

Znáte tu scénku z filmu Rozpuštěný a vypuštěný, v níž insp. Trachta s Hlaváčkem přijdou navštívit sanatorium pro duševně choré?

21.4.2011 v 6:35 | Karma: 16,37 | Přečteno: 1592x | Diskuse| Ostatní

Olga Starostová

Kudy z nudy po Starostovsku

U nás je šéf Ptákovin Radek I. – můj muž. On je ten, kdo vymýšlí rodinné akce – výlety – prostě zábavu. Jak on rád sám o sobě říká „Jsem výletní typ!“ Díky němu křižujeme naší Republiku a honíme se za turistickými známkami. Díky tomu se mi doma kupí dřevěné pohlednice z různých koutů naší vlasti. Protože přece, jak říká můj muž: „Každý něco musí sbírat“ (konec citace).

11.4.2011 v 14:50 | Karma: 13,44 | Přečteno: 1761x | Diskuse| Ostatní

Olga Starostová

Vrchní prchni v sukních

Často si mne s někým pletou. Bohužel ne s žádnou filmovou hvězdou. I když tuhle mi kamarádka říkala, že její 4letý synek viděl kousek filmu Slavnosti sněženek, a když se tam objevila paní učitelka v podání Libušky Šafránkové, tak se ptal, co tam dělá teta Olča. To mě zahřálo u srdce. Tuto podobu kromě 4letého děcka zaznamenal už jen jeden opilý mladík. Bylo to asi před 15 lety v klubu Futurum. Ačkoliv jsem mu několikrát říkala, že nejsem Libušky Šafránkový dcera, tak mi asi kolem půlnoci povídá: „Heleď se, Abrhámová! Mám dost! Jdu domů. Pozdravuj Blažeje a Popelku!“ Škytl a odešel. Milý chlapec.

4.4.2011 v 14:11 | Karma: 23,12 | Přečteno: 1883x | Diskuse| Ostatní

Olga Starostová

Lidská paměť a neb Co si hned nenapíšu, to nevím

Je to peklo. Zvláště teď na mateřský. Ženská řeší 8 věcí najednou: Došel jar – musím koupit. Jáně udělat mléko. Přitom odnáším do koše na prádlo špinavé ponožky, které jsem objevila v obýváku na křesle. S Tondou na záchod „A honem, mami!“. Ponožky mimoděk někam odkládám, abych je tam s údivem za pár hodin našla. Jáni nedomíchané mléko odkládám též a běžím s Tondou na WC. Po výkonu a umytí rukou, které plyne k Tondově převléknutí, se marně snažím vzpomenout, co jsem to chtěla udělat. Jáni řev mi napoví, že má hlad a že jsem přece dělala to mléko. Na jar si vzpomenu, až ho budu potřebovat. Nenapsala jsem si ho.

4.4.2011 v 11:03 | Karma: 0 | Přečteno: 41x | Diskuse| Ona

Olga Starostová

Poštovní fantom

Zvedl mi náladu. To se musí uznat. A navíc to byl pěkný chlap. Vysoký. Urostlý. Drsňák. To se mi líbí. „Jsi vdaná. Máš roční dítě. A čekáš druhý. Nezapomnělas?“ vyrušilo mě mé svědomí. „No jo. Takže co budu vařit?“ vrátila jsem se k myšlenkám všedního dne a udělalo se mi špatně. Těhotenské špatně.

28.3.2011 v 15:29 | Karma: 36,37 | Přečteno: 6639x | Diskuse| Ona

Olga Starostová

Červenám

Je jaro a proto je potřeba oživit šatník popřípadě i botník. Co to je za blábol? Ne, jaro není důvod k zběsilému nakupování. Je to ale hezká záminka a omluvenka před sebou samou k tomu, abych utratila nějakou tu „kábli“ za parádu.

22.3.2011 v 13:35 | Karma: 18,21 | Přečteno: 1481x | Diskuse| Ostatní

Olga Starostová

Pouť - zpevnění rodinných pout

Také jste milovníky Matějské? Hned jak začne, tak tam běžíte? Projdete si klasické kolečko – autodrom, Ruské kolo a horskou dráhu a pak jupííí na centrifugu, na obří kyvadlo, kolotoč, který se točí všemi možnými i nemožnými směry, na strašně vysoký řetízkáč atd.? A po absolvování toho všeho šťastně odcházíte s cukrovou vatou a mega žužu v tašce? Tak TOTO není můj případ.

17.3.2011 v 21:24 | Karma: 16,89 | Přečteno: 1818x | Diskuse| Ostatní

Olga Starostová

Trucker

Můj manžel je řidič z povolání a jeden čas se živil jako kamioňák. Když mi oznámil, že teď bude mít toto zaměstnání, tak se mi vybavil upocený, knírkatý, opantoflovaný týpek, co má na sobě dírkované tílko a na hlavě síťovanou kšiltovku, pod kterou by se vešel ještě krtkův dort. Na předním skle mu visí tisíc skákadel a plyšáků a v prostředku palubky je cosi, co bliká mnoha barvami a v upgradovém vydání to i vyluzuje nějaký zvuk. Dělá hambatá gesta ze své kabiny na projíždějící holky v kabrioletu a vůbec je absolutně fuj (tuhle představu mám myslím z nějakého filmu)! A to bude můj Radlik?

15.3.2011 v 14:00 | Karma: 20,22 | Přečteno: 2800x | Diskuse| Společnost

Olga Starostová

Přišli si pro mne! Já ho zmrzačila!

Klečela jsem vedle kaluže krve u nohou starého pana Válka. Ani krev ani nedbalky jsem v tu chvíli nevnímala....

10.3.2011 v 14:57 | Karma: 18,97 | Přečteno: 2329x | Diskuse| Ostatní

Olga Starostová

Chybí mi tchýně –> manuál jak zacházet s jejím synem

Muži jsou frajeři, borci, páni Bezchybní, machři, nejlepší řidiči, nejlepší stratégové, když ženská potřebuje, tak “perfektně poradí“ a poradí i když není o radu žádáno :), mají GPS navigace v hlavě odborníci na všechno. Zkrátka Páni tvorstva!

7.3.2011 v 19:01 | Karma: 22,01 | Přečteno: 2260x | Diskuse| Ostatní

Olga Starostová

Jsi-li žena kyprých tvarů, mají-li Tě za almaru

Jsi-li žena kyprých tvarů Mají-li Tě za almaru Hejbni zadkem v rytmu zumby Davy žen už takhle zhubly

4.3.2011 v 16:27 | Karma: 24,65 | Přečteno: 2329x | Diskuse| Ostatní
  • Počet článků 21
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 2183x
Olga Starostová rozená Chvátalová
* 15.3.1978 Bělehrad
Vystudovala Anglo-Německou obchodní akademii. Po té pracovala 12 let v rodinném podniku.Nyní na mateřské (Toník 3, Jana 21 měsíců).
Mezi záliby patří film,divadlo četba hl.detektivky - obdivovatelka Agathy Christie, pěší turistika, v poslední době zumba.

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky